Větší důraz na environmentální dopady zemědělství je v západní Evropě kladen od takzvané „krize průmyslového zemědělství“. Po této zkušenosti se v 90. letech rozvíjí koncept post-produkčního zemědělství, který zdůrazňuje neprodukční charakter zemědělské výroby a má jasné environmentální zaměření.
V této době se také začínají formovat konkrétní opatření na podporu environmentálního přístupu k zemědělskému hospodaření, které jsou implementovány prostřednictvím SZP. Otázkou je, zda se těmito kroky skutečně stává zemědělství více environmentálně udržitelné.
Cílem příspěvku je teoreticky diskutovat proces ekologizace zemědělství a pokusit se o empirické ověření teoretických předpokladů na příkladu dotací na Agroenvironmentální opatření v rámci Horizontálního plánu rozvoje venkova v Česku. Na základě kvantitativní analýzy bylo zjištěno, že nejvíce sledovaných dotací se koncentrovalo do oblastí s nepříznivými přírodními podmínkami pro zemědělství.