V srpnu 2008 propukl ozbrojený konflikt mezi Ruskem a Gruzií, v jehož důsledku Moskva uznala nezávislost separatistických provincií Abcházie a Jižní Osetie a garantovala je silou svých zbraní. Ruské ozbrojené síly však působily v obou provinciích po celou dobu od rozpadu Sovětského svazu většinou v roli mírových sil.
Tento článek analyzuje ruský přístup k peacekeepingu v Abcházii a jeho efekt na řešení, či naopak eskalaci abcházského konfliktu. Hlavní pozornost je věnována třem faktorům: Prvním je slabé velení ruských ozbrojených sil, a tak i příležitost pro autonomní působení vojenských jednotek.
Druhým faktorem jsou použité metody řešení konfliktu, které vyřešení konfliktu příliš nenapomáhaly, a třetím je prosazování ruských národních zájmů. Tento třetí faktor se jeví jako nejvýznamnější.