Abstrakt
Problematice kontrahnutí a konzervativního aktivismu je v české i evropské sociologii dosud věnováno poměrně málo pozornosti. Tento článek shrnuje diskuse kolem fenoménu kontrahnutí v posledních třiceti letech.
Za počátek zájmu o kontrahnutí různého druhu bývají na Západě většinou považována 70. a 80. léta 20. století, kdy zesílila opozice vůči reformním hnutím předcházejícího období. Ve snaze postihnout tento fenomén sociologie využívala teoretický a metodologický aparát, který měla v té době k dispozici.
Perspektivy teorie mobilizace zdrojů, politických příležitostí/politického procesu a teorie rámování se tak postupně na kontrahnutí dívaly z různého zorného úhlu a věnovaly pozornost různým částem jejich životního cyklu. Tento text se věnuje nejprve různým definicím kontrahnutí a dilematům, s nimiž se sociologové museli při jejich popisu vyrovnávat.
Poté se soustředí na dvě hlavní dimenze životního cyklu kontrahnutí: jejich zrod a mobilizaci a strategii a taktiku. Důraz je kladen na komparaci různých teoretických a metodologických přístupů a na dynamiku vztahu hnutí-kontrahnutí.
Probíraná témata jsou ilustrována příklady z případových studií (s větším důrazem na téma klimaskepse). V závěru shrnuji okruhy, jimž sociální vědy v otázce kontrahnutí věnují velmi malou pozornost.