Abstrakt
Příspěvek je založen na porovnání zvýšeného odtoku během stejných srážkových period v době maximálního a minimálního nasycení organozemních půd. Pro tento účel bylo vybráno zájmové území pramenné oblasti Vydry, které je charakteristické výskytem rozsáhlých ploch horských vrchovišť dotovaných především srážkovou vodou.
Fenomén výskytu tohoto typu rašelinišť v tomto území má zákonitě značný vliv na formování odtoku. Důraz je přitom kladen na hydrologicky extrémní epizody, ať již nadprůměrně vodná, či naopak suchá, období.
Otázka hydrologické funkce zdejších vrchovišť a zamokřených ploch je klíčová pro zhodnocení možností retence vody v tomto konkrétním území. K hodnocení vlivu podmáčených lokalit na hydrologické poměry byly v rámci povodí Vydry vytipovány 4 experimentální povodí: Ptačí potok, Roklanský potok, Rokytka a Tmavý potok.
Každé povodí má jinou rozlohu vrchovišť a zamokřených ploch. V rámci výzkumu byla využita data z automatický hladinoměrných stanic Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze z každého povodí, data rašelinných ložisek VÚMOP a data Typologického klasifikačního systému ÚHUL.
Práce přispívá k pochopení role nasycenost zamokřených ploch ve srážko-odtokovém procesu a to ve vlhkých i suchých obdobích.