Abstrakt
Text na základě archivního materiálu analyzuje politiku normalizačního československého vedení vůči organizaci Varšavské smlouvy na přelomu 60. a 70. let. Pražské jaro představovalo jen dílčí epizodu v přístupu vedení KSČ vůči paktu.
Normalizační režim bezprostředně po svém nástupu dával Moskvě najevo, že hodlá v aliančním rámci vystupovat maximálně loajálně. ČSSR tak touto dobou na rozdíl od jiných členských státu nebyla na jednáních Varšavské smlouvy příliš iniciativní. Mezinárodně izolovanému normalizačnímu režimu však pakt poskytoval jednu z mála možností jak se zahraničněpoliticky angažovat.
Ve vojenské oblasti pak pokračoval sovětský nátlak na vysoké vojenské výdaje, ČSSR proti němu v rámci demonstrace své loajality neprotestovala.