Příspěvek tematizuje diskursivní, resp. narativní re-konstrukci „managementu emoci“ zdravotních sester jako součást sociální konstrukce profese a profesní identity ošetřovatelek. V ohnisku zájmu o kulturu profese stojí nástroje organizace jednání sester v pohotovostních situacích a utváření jeho smyslu, zejména implicitní pravidla a normy jednání.
K profesním normám přistupujeme etnometodologicky jako k součásti členského organizačního vědění (etnometodám), jako k strukturám organizační kultury „v praxi“. Normy a pravidla regulující jednání sester byly generovány z devíti autobiografických výzkumných interview o jejich profesní dráze se sestrami s dlouholetou profesní zkušeností.
Platnost takových pravidel a norem, jako je „sestra jako hromosvod“ lékaře, které jsou v kontrastu s normami a pravidly běžné sociální interakce, je mezi ošetřovatelkami silně sdílena přesto, že oprávněnost a spravedlnost jejich užívání v nemocniční praxi je některými sestrami zpochybňována.