Abstrakt
Přípěvek je zaměřen na konceptualizaci času v češtině. Ve svém přístupu k metaforám času vychází z kognitivnělingvisticky zaměřeného výzkumu tělesnosti, zejména z výzkumu sémantiky výrazů označujících části těla a jejich funkce.
Výzkum poukazuje na fakt, že výrazným aspektem (profilem) pojmu NOHA / NOHY je fungování nohou jako prostředku přirozeného lidského pohybu. Podle každodenní zkušenosti užíváme nohy při pohybu z nějakého počátečního bodu do bodu cílového, tj. po určité cestě.
Podle M. Johnsona jsou na našem tělesném prožitku světa založena tzv. představová schémata (image schemas).
Komplexní představové schéma spojené s nohama a jejich funkcemi můžeme nazvat POHYB PO CESTĚ PROSTŘEDNICTVÍM NOHOU (PCN). Toto schéma je zdrojovou oblastí četných metafor času v češtině, např. ČAS JE PCN, ČAS JE BYTOST POHYBUJÍCÍ SE PO NOHOU apod.
Cílem příspěvku je rozpoznat typy těchto metafor. Příspěvek vychází ze známého předpokladu, že konceptualizace času a prostoru spolu úzce souvisejí, problematika je však ukázána z perspektivy lidské tělesnosti, tak jak se odhaluje na základě významových extenzí somatismu noha.