Článek představuje koncept epistémických komunit jako analytický nástroj ke studiu jednak kognitivního obsahu veřejných politik, jednak jako strategii depolitizace. Jeho záměrem je také přispět do současné diskuse o roli vědeckého poznání v politice.
První část se zabývá intelektuální historií konceptu, původní definicí Petera M. Haase, jež byla artikulována v monotematickém vydání časopisu International Organization (1992) věnovanému právě epistémick ým komunitám.
Tato část dále pojednává o jejich roli v politickém procesu a o dalších faktorech, které mohou mít význam při hodnocení jejich vlivu. Druhá část shrnuje dvacet let reflexe a pokusů o empirickou aplikaci tohoto konceptu v nejrůznějších sociálních, historických a geografických kontextech.
Z této perspektivy se Haasova definice blíží weberovskému ideálnímu typu. Navzdory řadě kritik a teoretických modifikací si nicméně zachovala explanační sílu dodnes.
V poslední části článku jsou navrženy dva způsoby operacionalizace konceptu: (1) Epistémická komunita jako více méně autonomní aktér v politice; (2) Epistémická komunita jako reprodukce stávající struktury poznání.