Komunikace je významnou součástí týmové spolupráce v organizaci a také jedním z předpokladů pro nastavení kvalitních procesů individuálního plánování péče o klienty v sociálních službách. V příspěvku zkoumáme vztah mezi třemi oblastmi komunikace, vlivy pracovního prostředí v organizaci a důvěrou pracovníků s cílem blíže identifikovat determinanty jednotlivých typů komunikace.
Využíváme k tomu data z dotazníkového šetření provedeného v osmi domovech pro seniory na území Moravskoslezského kraje. Výzkumný soubor tvoří 434 pracovníků přímé péče.
Jednotlivé sféry komunikace jsou operacionalizovány položkami dotazníku hodnotícími vzájemnou výměnu informací mezi zaměstnanci a interakci zaměstnanců s vedoucími pracovníky, které jsou součástí nástroje pro zjišťování míry individualizace péče o lidi s demencí ICI (Individualized Care Inventory). Pracovní prostředí představuje koncept AWLS (Areas of Work Life Survey), který umožňuje pohlížet na r ůzné oblasti pracovního života optikou zaměstnanců.
Jelikož zjišťuje kongruenci mezi pracovním prostředím a potřebami pracovníka, lze jeho prostřednictvím vyvozovat závěry směrem k ohrožení pracovníků syndromem vyhoření. Oblast důvěry byla sledovaná ve čtyřech rovinách: důvěra obecně k lidem, ke spolupracovníkům, k vedení a ke klientům.
Výsledky výzkumu ukazují na důležitost péče o celkové prostředí a podmínky pro pracovníky v organizaci, které mohou manažeři cíleně ovlivňovat a podpořit tak komunikaci a týmovou spolupráci v rámci péče o klienty. Větší pozornost je potřeba zaměřit na pracovníky v sociálních službách, kteří se oproti ostatním skupinám pracovníků přímé péče cítí být poněkud opomíjeni v zohledňování svých námětů na zkvalitnění péče o klienty ze strany vedení.
Tato skutečnost se zpětné odráží v menší důvěře ve vedení a celkově menší spokojenosti s pracovním prostředím v organizaci u této skupiny zaměstnanců.