Abstrakt
Komunikace je významnou součástí týmové spolupráce v organizaci a také jedním z předpokladů pro nastavení kvalitních procesů individuálního plánování péče o klienty v sociálních službách. V příspěvku zkoumáme vztah mezi třemi oblastmi komunikace, vlivy pracovního prostředí v organizaci a důvěrou pracovníků s cílem blíže identifikovat determinanty jednotlivých typů komunikace.
Využíváme k tomu data z dotazníkového šetření provedeného v osmi domovech pro seniory na území Moravskoslezského kraje. Výzkumný soubor tvoří 434 pracovníků přímé péče.
Jednotlivé sféry komunikace jsou operacionalizovány položkami dotazníku hodnotícími vzájemnou výměnu informací mezi zaměstnanci a interakci zaměstnanců s vedoucími pracovníky, které jsou součástí nástroje pro zjišťování míry individualizace péče o lidi s demencí ICI (Individualized Care Inventory). Pracovní prostředí představuje koncept AWLS (Areas of Work Life Survey), který umožňuje pohlížet na různé oblasti pracovního života optikou zaměstnanců.
Jelikož zjišťuje kongruenci mezi pracovním prostředím a potřebami pracovníka, lze jeho prostřednictvím vyvozovat závěry směrem k ohrožení pracovníků syndromem vyhoření. Oblast důvěry byla sledovaná ve čtyřech rovinách: důvěra obecně k lidem, ke spolupracovníkům, k vedení a ke klientům.
Výsledky výzkumu ukazují na důležitost péče o celkové prostředí a podmínky pro pracovníky v organizaci, které mohou manažeři cíleně ovlivňovat a podpořit tak komunikaci a týmovou spolupráci v rámci péče o klienty. Větší pozornost je potřeba zaměřit na pracovníky v sociálních službách, kteří se oproti ostatním skupinám pracovníků přímé péče cítí být poněkud opomíjeni v zohledňování svých námětů na zkvalitnění péče o klienty ze strany vedení.
Tato skutečnost se zpětné odráží v menší důvěře ve vedení a celkově menší spokojenosti s pracovním prostředím v organizaci u této skupiny zaměstnanců.