Abstrakt
Ivabradin je prvním klinicky použitelným zástupcem nové skupiny léků, tzv. inhibitorů sinusového uzlu nebo bradinů, jejichž jediným farmakologickým účinkem je zpomalení srdeční frekvence. Mechanizmem jeho účinku je blokáda kanálů If v buňkách sinoatriálního uzlu, proto podmínkou účinnosti je sinusový rytmus.
Ivabradin je u nás registrován jednak pro léčbu stabilní anginy pectoris u nemocných, kteří mají kontraindikace betablokátorů nebo je netolerují nebo betablokátory v maximální tolerované dávce užívají, a přesto zůstávají symptomatičtí. Kombinace betablokátoru a ivabradinu je bezpečná za předpokladu, že nemocný má srdeční frekvenci ≥ 60/min.
Druhou registrovanou indikací ivabradinu je léčba stabilizovaného chronického srdečního selhání se sníženou ejekční frakcí. Ivabradin opět může být použit jako alternativa k betablokátoru při jeho kontraindikaci nebo intoleranci nebo v kombinaci s betablokátorem při srdeční frekvenci ≥ 75/min.
Při této situaci ivabradin významně snižuje nejenom riziko hospitalizací pro zhoršení srdečního selhání, ale i kardiovaskulární a dokonce i celkovou mortalitu.