Ivabradin je prvním klinicky použitelným zástupcem nové skupiny léků, tzv. inhibitorů sinusového uzlu nebo bradinů, jejichž jediným farmakologickým účinkem je zpomalení srdeční frekvence. Mechanizmem jeho účinku je blokáda kanálů If v buňkách sinoatriálního uzlu, proto podmínkou účinnosti je sinusový rytmus.
Ivabradin je u nás registrován jednak pro léčbu stabilní anginy pectoris u nemocných, kteří mají kontraindikace betablokátorů nebo je netolerují nebo betablokátory v maximální tolerované dávce užívají, a přesto zůstávají symptomatičtí. Kombinace betablokátoru a ivabradinu je bezpečná za předpokladu, že nemocný má srdeční frekvenci ≥ 60/min.
Druhou registrovanou indikací ivabradinu je léčba stabilizovaného chronického srdečního selhání se sníženou ejekční frakcí. Ivabradin opět může být použit jako alternativa k betablokátoru při jeho kontraindikaci nebo intoleranci nebo v kombinaci s betablokátorem při srdeční frekvenci ≥ 75/min.
Při této situaci ivabradin významně snižuje nejenom riziko hospitalizací pro zhoršení srdečního selhání, ale i kardiovaskulární a dokonce i celkovou mortalitu.