Směrnice 2008/95/ES – podmínky nabytí a udržení práva k ochranné známce, pojem „nedostatek jednání v dobré víře “ přihlašovatele ochranné známky – vědomí přihlašovatele ochranné známky o existenci zahraniční ochranné známky
Abstrakt
Autorka podává přehled judikatury Evropské unie k problematice článku 4 ( 4 ) ( g ) směrnice 2008/95/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 22. října 2008 , kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, musí být vykládán v tom smyslu , žepojem " špatný víra " , ve smyslu tohoto ustanovení , jeautonomním pojmem práva unie, který musí být vykládán jednotně v Evropské unii. II . Článek 4 ( 4 ) ( g ) směrnice 2008/95 musí být vykládán v tom smyslu , že za účelem umožnit závěr, žeosoba, která žádost o zápis ochranné známky se jedná v dobré víře ve smyslu tohoto ustanovení , je nutné vzít v úvahu všechny relevantní faktory specifické pro daný případ , kteráž byla v době podání žádosti o registraci.
Skutečnost, žeosoba, která tuto žádost ví nebo by měl vědět, žetřetí osoba užívá ochrannou známku v zahraničí v době podání jeho žádosti , který může vést k záměně se značkou , jejíž zápis byl požadován, je to dostačující , samo o sobě , aby umožnily učinit závěr, že osoba, která tuto žádost jedná v dobré víře ve smyslu tohoto ustanovení. III . Článek 4 ( 4 ) ( g ) směrnice 2008/95 musí být vykládán v tom smyslu, že neumožňuje členským státům zavést systém zvláštní ochrany zahraničních značek, které se liší od systému zavedeného tímto ustanovením , a který je založen na skutečnost, žeosoba , která podává žádost o zápis ochranné známky věděl nebo měl vědět o zahraniční značkou.