Jednu z nejefektivnějších složek raně novověké kulturní reality vytvářeli hudebníci. Pohybovali se napříč všemi úrovněmi dobové společenské hierarchie.
Pověst jich samých i jimi provozovaného řemesla přitom vycházela spíše z postavení momentálního zaměstnavatele než z vlastní profesní kvality. Tato studie se s využitím pramenů právní povahy zabývá sociálním zařazením hudebníků v nejnižších a středních vrstvách – porovnává městské prostředí s muzikanty putujícími Českým královstvím, kterým zpravidla chyběla čest, tedy plnoprávnost.
Smolné knihy zachytily poměrně značné množství konfliktů hudebníků s právem a umožňují tak bližší pohled na podíl těchto umělců na dobové kriminalitě. Trestní normy však nebyly jedinými porušovanými předpisy – běžný hudební provoz velmi přiléhavě dokumentují instrukce, vydávané v 16. a 17. století pro městské i soukromé hudební soubory.