Abstrakt
Příčiny duševních poruch jsou obvykle komplexní. Obecně se zde podílejí faktory genetické a vlivy zevního prostředí ve vzájemné souhře.
Rozlišujeme zde korelaci genů a prostředí (rGE), kdy genetické vlivy určují, zda je subjekt danému prostředí vystaven, a interakci genů a prostředí (GxE), kde geny určují náchylnost jedince k vlivům zevního prostředí. Tento souborný článek zmiňuje nejvýznamnější nálezy GxE studií u poruch nálady, schizofrenie, úzkostných poruch, závislostí na návykových látkách a dalších psychopatologických jevů.
Průkopnické nálezy publikovali přibližně před deseti lety Caspi et al. Týkaly se nepříznivých životních událostí a genu serotoninového transportéru při rozvoji deprese a sebevražedného jednání, taktéž genu monoaminooxidázy typu A, kdy jeho polymorfismus ovlivňuje budoucí protispolečenské jednání zneužívaných chlapců.
V diskusi jsou zmíněny aktuální problémy daného typu výzkumu, například jak měřit vlivy prostředí nebo jak přesně hodnotit zkoumanou duševní poruchu, která se navíc v některých případech rozpadá na své jednotlivé podtypy. Ozývají se kritické hlasy, že podstatná část doposud publikovaných zjištění jsou pouze nálezy "falešně pozitivní", proto uvádíme jednotlivá doporučení, jak tomuto v budoucnu předcházet.
Je mimo jiné nutno statisticky dobře odůvodnit velikost studovaných souborů, vhodné geny k výzkumu vybírat na základě výsledků celogenomových asociačních studií, vlivy prostředí hodnotit spíše prospektivně a dobře je kvantifikovat, hledat souvislosti mezi mnoha geny a mnoha faktory prostředí současně, provádět metaanalýzy publikovaných sdělení a zejména sjednotit metodiku GxE studií v psychiatrii. Nadále však má smysl hledat interakce genů a prostředí v psychiatrii jakožto příčiny duševních poruch.
To může vbudoucnu vést k jejich kauzální léčbě, prevenci a destigmatizaci.