Glomerulonefritidy stále představují důležitou příčinu chronického selhání ledvin. V posledních letech byly zaznamenány významné pokroky v pochopení patogeneze některých typů chronických glomerulonefritid, které vyústily do nových možností neinvazívní diagnostiky a monitorace aktivity těchto onemocnění.
Současně byla do léčby některých glomerulopatií zavedena nová imunosupresiva, včetně biologické léčby, která by mohla mít ve srovnání s klasickými imunosupresivy lepší terapeutický index (minimálně stejnou účinnost a nižší toxicitu). Hlavním cílem léčby není navození krátkodobé remise onemocnění, ale zlepšení dlouhodobé prognózy nemocných, zejména snížení rizika chronického selhání ledvin.