Článek se věnuje srovnání prozodie vybraných replik dvou dramatizací textu Karla Čapka. Na základě výsledků percepčních testů byly stanoveny tři kategorie významové autonomnosti prozodie: monosémantická, bisémanická a asémantická.
Srovnáním jednotlivých odpovídajících replik z obou dramatizací jsme došli k závěru, že tam, kde jsou interpreti odkázáni výhradně na zvukové prostředky stylizace, je prozodie hodnocena jednoznačněji.