Příspěvek se zamýšlí nad smysluplnou podobou školní literární výchovy. Nejdříve kritizuje současné pojetí (faktograficky zaměřenou literární výchovu v intencích poznávání o díle), dále navrhuje protihodnoty a zlepšující alternativy (přímé poznávání díla).
Autor vyslovuje tezi, že (nejen) v literární výchově mají žáci a studenti právo poznávat věci takové, jaké jsou, nikoli takové, jaké nám jsou předestírány prostřednictvím cizích svědectví (tedy např. i školních výkladů, které podává učitel nebo autoři učebnice).