Abstrakt
V disertační práci je tématizována problematika poskytování informací zdravotnickými pracovníky pacientům/klientům v seniorském věku. V teoretické části práce je popsána současná situace v této oblasti zdravotní péče v České republice a definovány základní atributy a podmínky v historickém, socio-kulturním, ekonomickém a mravním kontextu.
Předání a přijetí informace v dialogu laika a odborníka představuji ve dvou základních rovinách: rovině pravidel, zejména Informovaného souhlasu, a v rovině etického diskursu. Ve výzkumné části jsou hodnoceny zkušenost pacientů s informováním zdravotníky.
V práci je použita la kvalitativní metoda výzkumu částečně strukturované rozhovory s 20 pacienty. Data takto získaná jsou dále zpracována, kategorizována a analyzována, následně kvantifikována a interpretována.
Kromě výsledků výzkumu jsou uvedeny i pozorované příklady ze zdravotnické praxe. Vzhledem k tomu, že hlavním cílem výzkumu bylo zjistit, jak pacienti vnímají informace získané od zdravotníků, lze konstatovat zásadní rozdíl v interpretaci prioritních parametrů procesu informování a edukace z pohledu pacientů, a parametrů, které v této kategorii deklarují zdravotníci.
Původním záměrem tvůrců zákonů a pravidel bylo hájit obecné a předpokládané potřeby pacientů. Ukazuje se, že institucionalizace celého procesu nenaplňuje cíl v uspokojení individuálních potřeb pacientů, ale slouží spíše jako eliminace potenciálních rizik pro zdravotníky.
Harmonizaci právního a morálního momentu v procesu informování by jistě posloužila změna taktiky v jednání odborníků. Autentické by bylo přizpůsobení výkladu účelu procesu informování tak, aby více odpovídalo praxi, nebo opětovné uvedení etického rozměru vztahu pacienta a zdravotníka do procesu informování.