Abstrakt
Autor se zabývá úlohou latiny v díle a životě básníka Jakuba Demla. Poté, co jsou stručně nastíněny Demlovy překladatelské zkušenosti, se pozornost zaměřuje na Demlův překlad středověkého spisu Slavík svatého Bonaventury a na překladatelovy poznámky.
Autor polemizuje s některými závěry M.C. Putny ohledně Demlovy sebeprojekce při překladech latinských textů.
Následuje rozbor užití latiny v Zapomenutém světle. Jsou konstatovány a dokumentovány překladatelské omyly, kterých se dopustil Haidler, překladatel latinských pasáží Demlova Zapomenutého světla.