Studie využívá metodologii paměťových studií a analyzuje roli Národního divadla jako místa paměti. Zaměřuje se na zapojení místa paměti do dění v rámci sociálně kulturního kontextu a související dynamiku vzpomínání.
Jako zakládající pro paměťovou funkci divadla se jeví prožitek národního traumatu, spojený s požárem z roku 1881.