Abstrakt
Během posledních let a desetiletí klesá zájem žáků o přírodovědné předměty nejen v Evropě, ale i v České republice (EU, 2004, White Wolf Consulting, 2009, MŠMT, 2011). Protože je naše budoucnost nerozlučně spjata s techologiemi a odborníky na techniku i přírodní vědy, je čím dál tím aktuálnější problém, jak tento trend zvrátit.
Je tedy potřebné ukázat mladým lidem zajímavost i potřebnost přírodovědného vzdělání a zlepšit tak jejich postoj k přírodovědným předmětům. Zároveň by základní přírodovědné vzdělání mělo být poskytnuto všem žákům, ne jen budoucím vědcům (Vohra, 2000, Rorchard et al., 2007).
Mnohé výzkumy poukazují na nezastupitelnou roli praktických cvičení ve výuce přírodních věd, ať už se vyučují v podobě „science“, nebo jako jednotlivé vědní disciplíny. Různé studie ukazují, že praktická cvičení napomáhají pochopení obsahu výuky a zároveň signifikantně zlepšují postoj žáků k danému předmětu (např.
Stohr-Hunt, 1996, Thompson et Soyibo, 2002, Hofstein et Lunetta,2003, Holstermann et al., 2010). Abych se mohla pokusit přispět k široké paletě vhodných praktických cvičení z biologie (zejména) pro gymnázia, chtěla bych navrhnout a otestovat praktická cvičení k méně biologickým disciplínám, u kterých se praktická cvičení vyučují zřídka.
Prvním krokem je zjištění míry zastoupení teoretických hodin a praktických cvičení jednotlivých biologických disciplín ve výuce a jednotlivých metod i témat v rámci praktických cvičení na gymnáziích. K tomuto účelu jsem připravila dotazník, který pilotně vyplnilo 19 učitelů gymnázií z různých krajů ČR.
Z předběžných výsledků je zřejmé, že poměr teoretické a praktické výuky různých biologických disciplín není rovnoměrný. Jako disciplíny s velmi malým počtem (až nulovým) prováděných praktických cvičení vyšly virologie, molekulární biologie a genetika a ekologie.