Abstrakt
Jaroslav Žák představuje v naší literatuře zapomenutého autora, který zůstává v povědomí lidí díky filmům Cesta do hlubin študákovy duše a Študáci a kantoři. Pomineme-li to, že scénáře souvisí s Žákovým dílem jenom volně, musíme připustit, že to, co na těchto filmech je vysoce ceněné, je právě humor a reflexe školního prostředí.
V našem textu se budeme věnovat právě jazykovým rysům humoru v žákově "studentských" dílech (Študáci a kantoři, Pan Posleda - přítel študáků) a v Bohatýrské trilogii.