V českých základních školách se zvětšuje podíl žáků-cizinců. Ti nejsou rozmístěni rovnoměrně, ale jsou výrazně koncentrováni do Prahy.
Cizinci tak v Praze v roce 2010 představovali více než 6 % ze všech žáků základních škol. V některých městských částech prakticky žádní cizinci v základních školách nejsou, v jiných městských částech podíl cizinců v základních školách přesáhnul 10 %.
Rozhovory s pedagogickými pracovníky ukázaly, že začleňování žáků-cizinců do škol je problematika aktuální. Největší potíže způsobuje systém financování práce s cizinci ve školách a nedostatečná příprava učitelů na tuto roli.
Ve snaze napomoci integraci žáků-cizinců do škol jsme vyvinuli diagnostický test češtiny pro žáky-cizince testující znalosti ve čtyřech řečových dovednostech: čtení s porozuměním, poslech s porozuměním, úroveň psaného textu a úroveň verbální komunikace. Pilotní studie používající diagnostický test na vzorku 153 žáků pražských základních škol odhalila řadu informací o tom, jakým způsobem si žáci-cizinci v základních školách osvojují češtinu, a jaké faktory tento proces ovlivňují.
Největší vliv na schopnost používat češtinu má délka pobytu dítěte v České republice - žáci mají tím lepší znalosti češtiny, čím déle žijí v České republice. Závislost mezi délkou pobytu v České republice a stupněm znalosti češtiny však nemá lineární charakter.
S prodlužující se délkou pobytu v České republice se znalosti češtiny nejprve zlepšují velice rychle, později už pokrok tak rychlý není. S rostoucí délkou pobytu v České republice se postupně stírají i zprvu znatelné rozdíly mezi jednotlivými skupinami – například mezi dívkami a chlapci.
Druhý klíčový faktor je etnická skupina: děti původem z Asie nemají při příjezdu do České republiky prakticky žádnou znalost češtiny a na získání alespoň základů jazyka potřebují více času než žáci ze slovansky mluvících zemí, kterým jde učení češtiny zprvu velmi rychle. Rozdíly mezi dětmi různého etnického původu se ovšem v čase postupně zmenšují.