Kapitola se věnuje problému svobodného rozhodování lidského jedince ve filosofii stoiků. Stoici vypracovali ve své filosofii komplexní systém přírody, který je určen nutností všeho dění nazývaným „osud“.
Stoici byli kritizováni za to, že při nutném působení osudu není možné rozhodovat mezi dobrými a zlými činy, ani není možné požadovat morální zodpovědnost za špatné činy. Fyzika stoiků obsahuje nauku o příčinách, která umožňuje ponechat rozhodování lidského jedince v jeho moci.
Z teorie morální zodpovědnosti je možné odvodit i druh svobody, který umožňuje lidské rozhodování.