Celosvětový výskyt srdečního selhání během posledních několika desetiletí trvale narůstá, částečně také kvůli stárnutí populace a zlepšenému přežívání pacientů s kardiovaskulárními chorobami. Proto stoupá potřeba biochemických markerů, které by včas odhalily přetížení srdečního svalu, umožnily sledování účinnosti léčby a zefektivnily péči o pacienty se srdečním selháním.
Podle výsledků mnoha klinických studií tento úkol nejspíše splňují natriuretické peptidy, které se pozvolna stávají součástí standardní klinické praxe. Natriuretický peptid typu B i jeho N-terminální propeptid pomáhají odhalit srdeční selhání u pacientů s náhle vzniklou dušností.
Plazmatické koncentrace těchto peptidů navíc odrážejí závažnost onemocnění a mohou předpovídat následný klinický vývoj u pacientů se srdečním selháním. Terapie chronického srdečního selhání směřovaná ke konkrétním hodnotám natriuretických peptidů dosud není rutinně používána, tato léčebná strategie je stále předmětem výzkumu.
Lidský rekombinantní natriuretický peptid typu B nesiritid byl schválen v USA jako nový léčebný prostředek pro akutní srdeční selhání. Přestože byly počáteční výsledky slibné, nefrotoxicita a možné zvýšení mortality v souvislosti s touto látkou zabránily jejímu širšímu léčebnému využití.