Abstrakt
Celosvětový výskyt srdečního selhání během posledních několika desetiletí trvale narůstá, částečně také kvůli stárnutí populace a zlepšenému přežívání pacientů s kardiovaskulárními chorobami. Proto stoupá potřeba biochemických markerů, které by včas odhalily přetížení srdečního svalu, umožnily sledování účinnosti léčby a zefektivnily péči o pacienty se srdečním selháním.
Podle výsledků mnoha klinických studií tento úkol nejspíše splňují natriuretické peptidy, které se pozvolna stávají součástí standardní klinické praxe. Natriuretický peptid typu B i jeho N-terminální propeptid pomáhají odhalit srdeční selhání u pacientů s náhle vzniklou dušností.
Plazmatické koncentrace těchto peptidů navíc odrážejí závažnost onemocnění a mohou předpovídat následný klinický vývoj u pacientů se srde čním selháním. Terapie chronického srdečního selhání směřovaná ke konkrétním hodnotám natriuretických peptidů dosud není rutinně používána, tato léčebná strategie je stále předmětem výzkumu.
Lidský rekombinantní natriuretický peptid typu B nesiritid byl schválen v USA jako nový léčebný prostředek pro akutní srdeční selhání. Přestože byly počáteční výsledky slibné, nefrotoxicita a možné zvýšení mortality v souvislosti s touto látkou zabránily jejímu širšímu léčebnému využití.