Abstrakt
Pojem stylu ve smyslu filozofické kategorie je úhelným kamenem nepozivitické filozofie vědy, podle které je poznání aktivním procesem. Fakta nejsou ani objevena, ani stvořena.
Fakta mají historii, jsou "stylizována"; nejsou však zcela závislá na stylech. Fakta jsou výsledkem vzájemného působení aktivních (styly) a pasivních prvků (příroda) v poznání.
Epistemologie operující s pojmem stylu jsou rovněž alternativou k obrázku vědy, který podává Kuhn. Mou snahou je ukázat, že pojem stylu se může stát prostředkem, jak vykreslit nuancovanější obrázek vědy.
V kapitole se v prvé řadě snažím přiblížit motivy, které vedou k uchopení vědy pomocí pojmu stylu, a nastínit z toho plynoucí důsledky. Uvádím dva prominentní příklady stylové analýzy: Fleckovu teorii stylů myšlení a Hackingovu historickou epistemologii.
Fleckova teorie je uvedena jako příklad lokálního užití kategorie stylu; Hacking pak jako jejího univerzilního užití. Oba dva přístupy se však, jak se snažím ukázat, nikterak nevylučují.