Novověká literatura necituje pouze dávných mýty, ale operuje mýty vlastními. Mezi mýty "jedinečného osudu" zaujímá významné místo mýtus faustovský.
Autor ukazuje jeho podstatu v románu Thomase Manna Doktor Faustus, ale i v dílech, kde je přítomnost mýtu méně patrná, v Lužinově obraně Vladimira Nabokova a v Noční práci Jáchyma Topola.