Esej analyzuje čtyři a půl století vývoje lidstva (1000-1450) jako období civilizační pestrosti. Jednalo se o "světy", jejichž uzavřenost nebyla absolutní, vzájemný kontakt měl ale charakter nahodilého.
Tři civilizace měly globalizující ambici: křesťanská, islámská a mongolská. Fakt, že svět začali dobývat nakonec Evropané, se jeví spíše jako shoda náhod než logický proces.