Kniha otevírá nový pohled na zkoumání vztahu lidí k dějinám a jejich představ o minulosti. Historické vědomí je zde sociologickou perspektivou prezentováno nejen jako látka pro teoretické uvažování, ale především pro empirický v ýzkum.
Klíčovou linií knihy je, že historické vědomí není invariantní entitou, nýbrž má samo historicky proměnlivý charakter a je odrazem obecných společensko-politických poměrů. Autoři ukazují, že součástí historického vědomí jsou i u neodborné veřejnosti určité představy o vazbách mezi minulostí, přítomností a budoucností a také o povaze a průběhu dějinného procesu i sil, které ho ovlivňují; poukazují na to, jak charakter historického vědomí souvisí se zájmy a znalostmi, jimiž lidé ve vztahu k historii disponují, a analyzují rovněž vztah historického vědomí k dějinám vlastního národa a země.
Předkládané poznatky byly získány pomocí výzkumných nástrojů sociálních věd, ty byly ovšem aplikovány na z velké části novou a neprobádanou látku. V mnoha rovinách proto tým badatelů nastoluje témata a formuluje otázky, které se při úvahách o historickém vědomí dříve neobjevovala.