Abstrakt
Kniha se zabývá otázkou relativní váhy kultury v poměru k materiálním podmínkám sociálního života a objektivnímu sociálnímu uspořádání při působení na lidské jednání. Kultura je zde chápána jako významy sdílené členy společnosti nebo určité skupiny.
Autor hájí stanovisko, že sdílené významy působí na jednání jako autonomní síla, již není možné vysvětlit postavením jednajících v sociální struktuře společnosti. Navazuje na koncepci tzv. relativní autonomie kultury Jeffreyho C.
Alexandera, podle níž je kultura autonomní proto, že je tvořena symbolickými strukturami uspořádanými podle vlastní kulturní logiky. Alexanderovu kulturní sociologii však podrobuje kritice za to, že má příliš blízko k idealismu a není schopná vysvětlit, v jakém smyslu jsou kulturní struktury autonomní sociální silou.
S cílem překonat nedostatky Alexanderova pojetí autor podrobuje analýze další přední sociální teoretiky 20. století: Talcotta Parsonse, Anthony Giddense, Margaret Archerovou, Jürgena Habermase a zejména Pierra Bourdieuho. Autor podrobně rozebírá pojmy habitu a pole a ukazuje, že u Bourdieuho tvoří primární rovinu determinace jednání materiální podmínky sociálního života a kultura nebo symbolické jednání je pouze jejich sekundárním „zdvojením“.
Ve vlastním řešení autor v návaznosti na podněty z fenomenologické sociologie ukazuje, že hlavním problémem dosavadního teoretického uvažování o kultuře v jednání je neschopnost jasně rozlišovat mezi různými úrovněmi objektivizace významů subjektivně zakoušených v jednání. Tento závěr mu umožňuje vrátit se k pojmu kulturních struktur a vysvětlit, proč jejich autonomie není jen výtvorem pozorovatelovy konstrukční práce, ale je přítomná i v samotném jednání.
Tato základní myšlenka je jádrem výkladu, který se snaží překonat protiklad mezi materialismem a idealismem v soudobých pojetích jednání a současně i připravit východisko pro obranu interpretativního přístupu k sociálnímu životu před různými formami objektivistického myšlení.