Abstrakt
Kniha pojednává o tradici raného pythagorejství v 5. a 4. stol. př. n. l. Pythagorejství poutalo pozornost pro své názory a tabu již v 6. století př. n. l.
Následovníci Pythagory bývají považováni za zakladatele matematického uvažování či objevitele číselných poměrů hudebních harmonií, ale zároveň jsou označováni za členy náboženské sekty, kteří s matematikou neměli nic společného. Reprezentativní postavou raného pythagorejství je Filoláos z Krotón.
Z jeho knihy O přírodě se dochovaly zlomky, které obsahují nauky o základních principech světa, jejich harmonickém spojování a určování pomocí čísel. Dozvídáme se také o zvláštnostech astronomického systému, který není geocentrický ani heliocentrický, ale je svázán s biologickou představou světa jako živé bytosti.
Nedílnou součástí informací o raném pythagorejství jsou Aristotelovy referáty, které se s Filoláovými zlomky v mnohém shodují, ale obsahují i důležité rozdíly, např. podivuhodný popis pythagorejského číselného symbolismu.