Abstrakt
Židovská filosofie jako specifická teoretická reflexe židovské historické a existenciální situace se nikdy neoddělila od náboženské zkušenosti židovského lidu. Filosofie jako taková, původně způsob myšlení cizí judaismu, se v důsledku diasporní existence stala tématem, se kterým se judaismus musel vypořádat.
V tomto smyslu judaismus nepřispěl ničím zásadně původním k rozvoji filosofického myšlení, jeho nejdůležitějším výkonem byla aplikace filosofie na tradiční náboženský světonázor. Od dob osvícenství se někteří filosofové židovského původu snažili emancipovat od svého náboženského dědictví a myslet "čistě" filosoficky, ale krize racionálního a vědeckého ideálu s jejími tragickými důsledky pro Židy jim ukázala, že to je slepá ulička.
V moderním židovském filosofickém myšlení lze vidět dvě sbíhavé linie: Na jedné straně jsou původně "universální" filosofové, které vnějš í tlak donutil k tomu, aby se obrátili ke své vlastní náboženské tradici, na druhé straně jsou výjimečné talmudické a chasidské osobnosti, které se snaží překonat partikularismus své tradice a dát jí obecnější význam. Představitelem první linie je Hermann Cohen, druhé linie Josef Dov Solovějčik a Abraham Joshua Heschel.
Práce těchto (a dalších) židovských filosofů jasně ukazuje, že filosofická spekulace nemůže spočívat jen na racionálních základech, ale musí hledat oporu v náboženských textech židovské tradice.