Vliv římského ius civile, jeho terminologie a přirozenoprávních zásad na konečnou podobu vybraných institutů nového českého občanského zákoníku
Abstrakt
Tento článek je zaměřen na vliv římského ius civile, jeho terminologie a principů přirozeného práva na vybrané instituty nového českého občanského zákoníku. Nový občanský zákoník v České republice - zákon č. 89/2012 Sb., - je účinný od 1. ledna roku 2014.
Nový občanský zákoník, stejně tak jako celá evropská právní kultura, je založen na římském právu. Římskoprávní struktura zůstala i v současnosti velmi důležitým prvkem při legislativní přípravě občanského zákoníku. Nový občanský zákoník obsahuje principy římského práva již ve svých úvodních odstavcích.
Tyto principy jsou např. slavná trojice základních zásad uvedená v Digestech - žít čestně, nikomu neškodit a dát každému, co mu náleží. V tomto článku jsou zmiňovány nejvýznamnější změny zavedené novým občanským zákoníkem s ohledem na stávající pravidla soukromého práva.
Do českého právního řádu jsou jím znovu zavedeny instituty, které existovaly již v římském právu, a které nebyly součástí českého právního systému po celá desetiletí, jako superficies solo cedit, res nullius a okupace opuštěné věci, afinita, atd. Často jde o velmi podrobná a kazuistická ustanovení, téměř stejná jako byly právní normy římského práva (např. formulace paragrafů týkajících se divokých zvířat, věcných břemen a právních norem ohledně vlastnického práva). Autoři několikrát v důvodové zprávě k novému občanskému zákoníku zmiňují římské právo, jako inspiraci pro stávající úpravu.
Vliv římského práva na nový občanský zákoník je nepopiratelný.