Abstrakt
Tato práce přispívá k porozumění struktury a statusu Hegelovy dialektické metody. V souladu s dalšími komentátory (Cramer, Düssing, Henrich, Horstmann) předkládá autor interpretaci Hegelovy logiky jako teorie subjektivity sui generis.
V kritické reakci na článek H. F.
Fuldy se autor snaží ukázat, že Hegelovo užití pojmu "čistá determinace myšlení (a pojmů podobných) a jejich mentalistická interpretace neimplikují psychologizaci Hegelovy logiky.