První část předkládané editované monografie pojednává o dvou diagnostických kategoriích: epilepsii a dyslexii. Studie týkající se obou diagnóz empiricky potvrdily signifikantní vliv školního prostředí na formování sebepojetí.
Ve výzkumu o epilepsii autorka experimentálně dokázala příznivý vliv speciálního výukového programu na prosociální postoje spolužáků k epileptikům. Výzkum sociálních aspektů u dyslektiků ukázal na snížené sebepojetí a zhoršenou sociometrickou pozici mezi spolužáky.
Tyto nálezy mají tendenci dlouhodobě přetrvávat i do dospělosti. Motivační a emoční determinanty procesů učení a vyučování jsou studovány v části druhé.
Výzkum ukázal, že používání individuální vztahové normy nemusí vést ke zvýšení motivace žáků, naopak, používání individuální normy v oblastech připisování výkonu a očekávání může celkovou motivovanost snižovat. Navíc se ukazují určité rozpory mezi zjištěnou orientací učitelů na určitý typ normy a reálnou prací učitelů se vztahovými normami.
Další studie zaměřená na diagnostiku motivace se zabývala vývojem a validizací české verze metody: On-line Motivation Questionnaire - OMQ M. Boekaertsové.
V části třetí jsou řešeny otázky seberozvoje učitele. Prožitkové, zkušenostní studium psychosomatických disciplín (dialogického jednání, hlasové výchovy) je cestou sebepoznání a budování vlastní identity.
Tato problematika je řešena ve dvou kapitolách. V poslední kapitole je představena metoda tematických koláží, která se ukazuje jako vhodná k rozšíření pohledu vyučujících na jejich povolání stejně jako na témata z osobního života.