Abstrakt
Morální panika, pojem rozvinutý v sedmdesátých letech britským sociologem Stanley Cohenem, představuje jeden z konceptů pojednávajících vztah majoritní společnosti k marginálním/marginalizovaným skupinám. Lze jej definovat jako stav, kdy je určitá skupina, její chování či událost s ní spojená, interpretována jako deviantní do té míry, že je považována za hrozbu pro společnost jako celek.
Ačkoliv se tento koncept netýká pouze subkultur, představuje jeden z užitečných analytických nástrojů umožňujících uchopit vzájemný vztah subkultur a majoritní společnosti. Zásadní roli při vzniku a udržování morální paniky hrají masmédia, která představují stěžejní prostředek její konstrukce a šíření.
To je způsobeno faktem, že právě mediální diskurz představuje jeden z důležitých zdrojů, jenž se podílí na vytváření obrazu subkultur v majoritní společnosti. Pro jedince, kteří se subkulturou nemají žádnou osobní zkušenost, je tento diskurz hlavním a často jediným zdrojem informací, na jejichž základě budují své postoje k členům subkultur.
Ve svém článku představím morální paniku týkající subkultury emo a na příkladu její konstrukce v českých masmédiích se pokusím demonstrovat, jak je obecná trajektorie morální paniky realizována v českém kontextu a jakým způsobem jsou k tomu užívány hodnoty a normy majoritní společnosti. Zároveň chci argumentovat, že morální panika představuje nedílnou součást existence subkultur resp. kontrakultur a jejich reflexe majoritní společností.