Povolání pedagoga – učitele a vychovatele – patří mezi náročná povolání. Tato náročnost je dána mj. tím, že podstatným „pracovním nástrojem“ pedagoga je jeho osobnost.
Z toho plyne nutnost komplexně pečovat o „tento nástroj“ – nejen proto, aby výsledky práce byly co „nejefektivnější“ a aby tímto nástrojem neškodil těm, kdo jsou mu svěřeni, ale hlavn ě proto, že nedbání zásad psychohygieny, nedostatečná sebereflexe a práce na sobě vedou nejen k nemožnosti vykonávat dobře toto povolání, ale v těžších případech až ke stavu psychické a fyzické vyčerpanosti, k syndromu vyhoření, jehož překonání vyžaduje mnoho energie a bohužel toto úsilí nemusí být vždy zakončeno úspěchem. Z hlediska vynaložené energie s ohledem na kvalitu života pedagoga a jeho okolí je proto nezbytné se zaměřit na prevenci tohoto nežádoucího stavu.