První punkeři se v Československu objevili na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století. Zhruba o pět let později (tedy přibližně kolem roku 1985) se mezi nimi začali vyskytovat také první skinheadi, přičemž představovali jakousi zvláštní, početně velmi omezenou, (sou)část tehdejší punkové scény.
V těchto počátcích bylo možné obě skupiny charakterizovat jako názorově nevyhraněné, zejména v důsledku nedostatečné informovanosti, způsobené problematickým pronikáním informací o obou subkulturách skrze „železnou oponu“. Relativně harmonický vztah se výrazně proměnil a radikalizoval po roce 1989, kdy se obě subkultury oddělily.
Přinejmenším pro první polovinu devadesátých let 20. století je charakteristické jejich vzájemné poměrně radikální vymezování. S koncem devadesátých let pak došlo ke sbližování apolitického proudu skinheadského hnutí a určité části punkové subkultury, vedoucí v některých případech k jejich hybridizaci.
Příspěvek se zaměřuje na proměnu vzájemného vztahu punks a skinheads od okamžiku jejich proniknutí do tehdejšího Československa až do současnosti, v kontextu jejich vývoje na zahraniční scéně. Na základě vývoje tohoto vzájemného vztahu a postupující hybridizace částí obou subkultur si také pokládá otázku, nakolik je Hebdigův klasický teoretický koncept subkultur (1979) pro interpretaci současného stavu vhodným analytickým rámcem.