Tento článek synteticky představuje sdílené pole mezi teorií paměti a prostorem politiky. Tento argument je rozdělen na prezentaci dvou hlavních rozměrů.
První z nich je otázka státní kontroly legitimní kultury a tím pádem i kolektivní paměti, doprovázející vznik národního státu. Druhým je nová problematika kolektivní paměti existující od konce druhé světové války která je prezentována.
Vyvinutý hlavně filozofy, je spojené s povinností paměti (devoir de mémoire) k obětem holocaustu. V závěru je politika paměti prezentována jako součást politické taktiky, na základě příkladu francouzských tzv. "zákonů památníku".