Abstrakt
Desatero je závažný text právě proto, že jde o Hospodinův výrok ustavující smluvní vztah mezi Hospodinem a jeho z Egypta vyvedeným vyznavačem. Základním sdělením Desatera je první přikázání a základním sdělením prvního přikázání je zájmeno „já“ a sloveso „vyvádím tebe“.
Nastavuje princip priority a nadřazenosti Hospodinova činu před a nad činy vyznavače. Druhé až desáté přikázání je pak rozvedením následků vyplývajících z Hospodinova činu popsaného v přikázání prvním.
Desatero není text informativní povahy (není pouhým svědectvím o minulém činu), ani etické povahy (nárokem na vyznavačovo jednání). Konstatuje vyznavačovo chování (postoje) jako výpověď o Hospodinově činu (slově): Hospodinovo slovo (čin) je akce a vyznavačovo jednání je reakce (odezva).
Vyznavačovy postoje tak jsou svědectvím (dokladem) o Hospodinově slově, ba zjevením jeho proměňující moci. Desatero ukazuje moc Hospodinova činu a vztah Hospodin – vyznavač.
Tento vztah se v Tanachu nazývá Hospodinova smlouva, jejímž základem je vyznavačova náboženská čistota formulovaná druhým přikázáním.