Abstrakt
Teprve po otřesných událostech v bývalé Jugoslávii a ve Rwandě došlo k novému chápání znásilnění za ozbrojeného konfliktu. Na sexuální násilí na ženách během ozbrojeného konfliktu začalo být nahlíženo jako na vážný zločin a závažné porušení ženevského práva.
Okolnosti ozbrojeného konfliktu, ať už mezinárodního či vnitrostátního, nemohou zlehčovat povahu nebo účinek zločinu. Statuty ICTY a ICTR a obzvláště judikatura těchto tribunálů otevřely dlouhou cestu k odčinění historické nerovnováhy tím, že sexuální zločiny, co do své povahy, chápou jako závažné.
Statut rwandského tribunálu tak následoval příklad ICTY, když kvalifikovat znásilnění jako zločin proti lidskosti, nadto ještě deklaroval, že nucená prostituce a hrubé napadení představují rovněž porušení společného článku 3 Ženevských úmluv a dodatkového protokolu č. 2. Specifická ustanovení, která se váží na genderovou problematiku, jsou inkorporována v římském statutu Mezinárodního trestního soudu