Abstrakt
Teprve po otřesných událostech v bývalé Jugoslávii a ve Rwandě došlo k novému chápání znásilnění za ozbrojeného konfliktu. Na sexuální násilí na ženách během ozbrojeného konfliktu začalo být nahlíženo jako na vážný zločin a závažné porušení ženevského práva.
Okolnosti ozbrojeného konfliktu, ať už mezinárodního či vnitrostátního, nemohou zlehčovat povahu nebo účinek zločinu. Statuty ICTY a ICTR a obzvláště judikatura těchto tribunálů otevřely dlouhou cestu k odčinění historické nerovnováhy tím, že sexuální zločiny, co do sv é povahy, chápou jako závažné.
Statut rwandského tribunálu tak následoval příklad ICTY, když kvalifikovat znásilnění jako zločin proti lidskosti, nadto ještě deklaroval, že nucená prostituce a hrubé napadení představují rovněž porušení společného článku 3 Ženevských úmluv a dodatkového protokolu č. 2. Specifická ustanovení, která se váží na genderovou problematiku, jsou inkorporována v římském statutu Mezinárodního trestního soudu