„Já” je stejně iluzorní konstrukcí jako „ty”. „Muž” je stejně neuchopitelným pojmem jako „žena”. Sama kategorie pohlaví je konstruktem.
Od chvíle, kdy přišla Judith Butler s konceptem pohlaví jako svého druhu performance, se i nad literárními texty zamýšlíme, kde leží ona – kdysi alespoň tušená – genderová hranice mezi „mužským” a „ženským”, resp. kolik takových hranic vůbec máme, chceme, potřebujeme, akceptujeme... Text je pokusem zamyslet tímto prizmatem nad několika texty současné polské ženské literatury.