Abstrakt
Některé práce posledních let naznačují, že paušální podávání parenterální výživy v době několikadenního znemožnění perorálního příjmu jídla může být škodlivé. Využití endogenní metabolické rezervy dobře živeného organismu, která je mobilizována vlivem nemoci či operace, umožňuje organismu přežít a zahojit akutní poškození bez nutriční podpory.
Na druhou stranu malnutrice jednoznačně zvyšuje riziko pooperačních komplikací a zvyšuje pooperační letalitu. V situaci malnutrice a adaptačního hypometabolismu organismus po operaci za prvé nemobilizuje potřebné substráty a nesyntetizuje nové tkáně dostatečně rychle a za druhé prohloubením energetického a proteinového deficitu se organismus nebezpečně oslabí pro vznik pooperačních, zejména infekčních komplikací.
Moderní šetrné operační postupy, dobrý nutriční stav před operací a časné obnovení příjmu jídla po operaci na jedné straně spolu s vedlejšími účinky a riziky parenterální výživy na straně druhé přinášejí otázku, zda v chirurgii ještě potřebujeme parenterální výživu. Je parenterální výživa přímo toxická nebo jenom zbytečná či se neumíme vyhnout vedlejším účinkům neodbornou aplikací?