Článek je studií mapující hlavní doktrinální změny v soutěžním právu a politice EU od přijetí Lisabonské smlouvy. Na základě analýzy rozhodnutí orgánů EU, dokumentů Generálního ředitelství Evropské komise pro soutěž a vystupení jeho představitelů dokládá posuny v zacílení antitrustu EU směrem od modernizačního důrazu na efektivnost a blahobyt spotřebitele k méně jasné množině cílů zahrnujících mj. i hospodářský růst a zaměstnanost, neboť soutěžní politika je nyí v EU pojímána jako součást širší, moderní průmyslové politiky.