Abstrakt
Metotrexát patří k základním lékům používaným při léčbě revmatoidní artritidy (RA). Efektivita léčby revmatoidní artritidy metotrexátem (MTX) se pohybuje mezi 46 % a 65 % (hodnoceno podle kritéria ACR 20).
Při léčbě metotrexátem se může vyskytnout celá řada nežádoucích účinků. Alespoň jeden z nich se objeví až u 72,9 % pacientů, závažné projevy toxicity se zjišťují až u 30 % pacientů.
Výzkum farmakogenetiky MTX u revmatoidní artritidy se soustředí na souvislost mezi terapeutickým účinkem či toxicitou MTX a mutacemi genů metabolických drah, transportérů MTX, genů podílejících se na účinku adenosinu, genů HLA-G antigenů a enzymů metabolizmu bází nukleových kyselin. Mezi nejvíce studované patří gen kódující enzym 5,10-methylentetrahydrofolát reduktázu, jehož mutace má patrně souvislost s vystupňovanými nežádoucími gastrointestinálními účinky MTX.
Nadějné výsledky přinesly studie zkoumající polymorfizmy související s metabolizmem adenosinu. Byla nalezena statisticky významná souvislost mezi některými těmito polymorfizmy a klinickým účinkem MTX dle DAS28 skóre nebo s výskytem nežádoucích účinků MTX.
Souhrnně lze říci, že výsledky studií naznačují možnou diagnostickou hodnotu genotypizace pacientů s RA pro predikci úspěšnosti terapie MTX, schopnost tolerovat vyšší dávky MTX v terapii či naopak možnost určit pacienty primárně rezistentní na terapii a s dispozicí k závažným nežádoucím účinkům. V budoucnosti je nutné upřesnění dostupných výsledků ve studiích s větším počtem pacientů a delší dobou sledování.