Abstrakt
Jednou z nejvýznamnějších myšlenek postmoderní filosofie je teze J.- F. Lyotarda o konci „velkých vyprávění“.
Její dalekosáhlé projevy lze pozorovat i v oblasti teorie lidských práv, jež se pokouší založit jejich substanciální platnost právě na rozličných metanarativech. Tváří v tvář postmodernímu myšlení, jakož i globalizaci a vzrůstající diverzifikaci jednotlivých společností, lze spatřit meze, které nabízí justifikace založená na takovýchto vyprávěních.
Spor o podstatu a podobu sociálních práv, odvíjející se v době proměny moderní společnosti ve společnost postmoderní, lze považovat za symptom této proměny. Její završení však nutně neústí do reduktivního pojetí lidských práv jakožto pouhé exprese lidského sentimentu, jak tvrdí např.
Richard Rorty, ale spíše do jejich pluralitního pojetí, jež je typické pro multikulturní společnost. Vůdčím přístupem pro postmoderní chápání sociálních práv tak nemůže být jedna výlučná doktrína, ale zájmový teorie zdůrazňující praktické aspekty při řešení plurality pojetí lidských práv.
Právě takovéto „politické“ chápání lidským práv předznamenává