Abstrakt
Pankreatická píštěl je poměrně častou komplikací po resekci pankreatu. Její incidence se udává mezi 10 a 30 %.Rozdíly incidence mezi jednotlivými studiemi jsou dány především rozdílnými definicemi píštěle.
Pankreatická píštěl podle ISGPF je definována jako výdej jakéhokoliv měřitelného množství tekutiny peroperačně zavedenými drény (nebo drény perkutánně zavedenými následně po operaci) po třetím pooperačním dnu, pokud je koncentrace amyláz v tekutině alespoň 3krát vyšší, než je normální sérová koncentrace. Pankreatická píštěl se dělí do 3 stupňů podle klinické závažnosti (A, B, C).Jsou známé tři různé kategorie rizikových faktorů pro vznik pankreatické píštěle: související s onemocněním pankreatu, související s pacientem a související s operačním výkonem.
Většinu rizikových faktorů vzniku pankreatické píštěle nelze ovlivnit před operací ani během operace. Možnosti prevence vzniku pankreatické píštěle jsou v zásadě dvě: farmakologická intervence (podání somatostatinu nebo jeho derivátů) a technické modifikace ošetření zbytkového parenchymu pankreatu.
Z dosažitelné literatury vyplývá, že rutinní podání somatostatinu nebo jeho derivátů u všech operací pankreatu není doporučeno. Spíše je vhodné jeho selektivní podání v případech, kdy je vyšší riziko vzniku pankreatické píštěle.
Druhou možností snížení četnosti pankreatické píštěle jsou různé modifikace ošetření zbytkového parenchymu po resekci pankreatu. Většina studií, které testovaly různé způsoby ošetření, byla retrospektivních s nižším stupněm průkaznosti.
Dobře vedených randomizovaných studií bylo pouze několik a většina z nich neprokázala výraznou výhodu určité techniky nad jinou. Ukázalo se, že z velké části záleží na zkušenostech centra a především individuálních zkušenostech chirurga, který resekci pankreatu provádí.Terapie pankreatické píštěle se řídí klinickou závažností.